Jak být dobrou podporou pro sebe i své dítě v zátěžové situaci

Jak být dobrou podporou pro sebe i své dítě v zátěžové situaci

Jak být dobrou podporou pro sebe i své dítě v zátěžové situaci
Milí rodiče, vzhledem k aktuální situaci, která je pro mnohé z vás velmi náročná a vyžaduje od vás mnoho sil a trpělivosti,

jsem se rozhodla zveřejnit přeložený článek od psycholožky Mgr. Anny Kubaliakové – Kočibálové, který vnímám jako velmi přínosný. Není nejstručnější, ale stojí za přečtení. Pokud byste se na mě potřebovali obrátit, měli nějaké otázky, nebo chtěli nějaké příklady aktivit pro děti, neváhejte se na mě obrátit (psycholozka@zshorni.cz).

 

Všem vám přeji pevné zdraví, dostatek sil, trpělivosti a nadhledu

Aneta Kuncová

 

 

Jak být dobrou podporou pro sebe i své dítě v zátěžové situaci

 

V tomto období musíte jako rodiče zvládat naráz velké množství úloh a výzev, na které jste nebyli připravení, najednou se od vás vyžaduje, aby se skloubili svoje pracovní povinnosti se školními povinnostmi svých dětí v domácím prostředí. Mnozí z vás čelí také náhlým pracovním změnám, ztrátě dosavadního způsobu fungování, možná dokonce existenčním problémům, možná vlastním zdravotním problémům nebo problémům svých blízkých. A možná právě proto, že tato situace už trvá nějakou dobu, můžete mít pocit, že už vám někdy docházejí síly. To však může být zároveň dobrou příležitostí zamyslet se nad prožíváním vlastních emocí a jejich zvládáním.

 

Proto bychom vás chtěli tímto způsobem nejdřív požádat, abyste chvilku věnovali čas také sobě, svému prožívání a nápadům, jak s ním zacházet. Neboť kromě plnění všech těch školních úloh a organizování domácnosti, je to právě vaše vnitřní pohoda, která je důležitým stabilizačním prvkem pro vaše děti nebo blízké, kteří potřebují vaši pomoc. Je to podobné, jako když jste v nouzovém režimu v letadle – potřebujete nasadit kyslíkovou masku nejdřív sobě, až posléze také svým dětem.

  • Buďte si vědomi svých vlastních zdrojů zvládání, využijte naplno to, co funguje a zkuste hledat i nové možnosti, pokud některé z vašich zdrojů nejsou nápomocné. Zkuste si nejdřív uvědomit, jaké jsou vaše hlavní zdroje při zvládání náročných situací a to, zda je používáte automaticky (aniž byste si je uvědomovali jako zdroj), nebo si je vědomě vybíráte. Co vám pomáhá zvládat tuto situaci? Je to zaměřené na práci? Na fungování domácnosti? Komunikaci s jinými? Samota a odpojení se od jiných? Nějaká oblíbená činnost? Pohyb? Humor? Víra? Vytváření bezpečí a řádu uprostřed chaosu?
  • Zastavte se občas a zkuste si uvědomovat, co prožíváte v rovině tělesné i emocionální. Identifikujte a uznejte své emoce. (Není to to stejné, jako být vždy také spokojený s chováním, které z nich vychází). V ne úplně normální situaci jsou však jakékoliv vaše emoce normální a na místě a různí lidé můžou ve stresu reagovat odlišně. Pokud se vám v tomto podaří akceptovat sebe a podívat se na sebe laskavýma očima, může vám to pomoc lépe pochopit také emoce jiných lidí (a vašich dětí) a zmírnit stres v komunikaci. Lidé v déle trvající stresové (nebo traumatizující) situaci můžou ve všeobecnosti zažívat následující pocity: úzkost, hněv, frustrace, pocit paralýzy a bezmoci, vlastní nedostatečnosti, pocit útlumu a emocionálního odpojení, vyhýbání se stresujícím podnětům, nebo naopak zvýšeného vybuzení k činnosti, neschopnost uklidnit se, podrážděnost, opakující se nepříjemné myšlenky, pocit zahlcení.
  • Vaše tělesné prožívání a moce vám poukazují na vaše potřeby, často na přebytek nebo nedostatek něčeho. Zkuste hledat jejich skrytá poselství. Pokud identifikujete některé své potřeby, zkuste ji přímo komunikovat svému okolí (např. „Potřebuji chvíli čas pro sebe.… /potřebovala bych od tebe pomoc při.... /potřebuji, abychom se dohodli, jak tuto věc řešit.… “)Nečekejte, že vaše potřeby někdo „uhádne“, buďte aktivní v jejich vyjadřování a naplňování.
  • Pokud jsou některé z vašich emocí příliš intenzivní a zahlcující (jak např. pocit úzkosti, tak i hněvu), je důležitá vaše schopnost uklidnit se a zakotvit v přítomnosti. Můžou vám při tom pomoci následující způsoby:
  • Dýchání do „trojúhelníku“: Začnete volným výdechem. Nadechněte se nosem (a v duchu počítejte do čtyř), potom zadržte dech (také na čtyři doby) a pomalu vydechujte ústy (též na čtyři doby). Několikrát opakujte a soustřeďte se na to, aby bylo vaše dýchání pozvolné a směřovalo do spodní části žeber.
  • Zakotvení v přítomnosti (tj. být teď a tady): Soustřeďte se na svoje smyslové prožívání – v duchu (nebo nahlas) si povězte, co právě okolo sebe vidíte, co teď slyšíte, jakou cítíte vůni a jakou chuť vnímáte v ústech.
  • Vytvoření si bezpečného prostoru: Pocit bezpečí je naše základní lidská potřeba. Pokud nemáme pocit bezpečí, náš mozek jakoby fungoval „v nouzovém režimu“ a některé oblasti jsou pro tu chvíli „vypnuté. Nedaří se nám dobře racionálně uvažovat, vyhodnocovat situaci, plánovat, rozhodovat se, učit se, podávat výkon, protože mnoho naší energie musíme věnovat uklidnění se a zvládnutí negativních emocí. V důsledku toho může náš mozek v některých situacích reagovat způsobem „útok, útěk, zamrznutí“. Pocit bezpečí v této situaci můžete podpořit tím, že si co nejvíce zachováte činnosti ve vašem dni, na které jste byli zvyklí, zařadíte si do něj činnost, která vás uspokojuje, vytvoříte si (i kdyby jen na chvíli) prostor pro sebe. Je to důležité i pro ostatní členy rodiny.
  • Odreagování/vyjadřování emocí: Hledejte způsoby, které vám pomáhají – rozhovor s blízkým člověkem, fyzická aktivita… Mluvte o svých pocitech, popište, co konkrétně je vyvolává, vyjadřujte své potřeby (např. „Bojím se o tebe, když nedodržuješ opatření…“)
  • Vnímejte svoje hranice. Umíte rozpoznat signály toho, že už se cítíte přetížení, že něco přesahuje vaši kapacitu? Víte, kde jsou vaše osobní hranice? Někdy t může znamenat, že řeknete ne na některé požadavky, kteří na vás mají ostatní. Znamená to rozlišovat, co je skutečně důležité a co ne, co vás možná obírá o energii. Též to znamená rozlišit věci, které dokážeme ovlivnit a které jsou naopak mimo oblast našeho vlivu. Může to také znamenat upustit od některých svých očekávání od sebe i od jiných. Můžete si víc vědomě volit to, na co chcete svou kapacitu použít. Vaše děti také potřebují vnímat vaše hranice a hranice ve všeobecnosti. Hranice vytvářejí pocit bezpečí (předvídatelnosti, spolehlivosti, jistoty) a ochraňují váš vzájemný vztah (pokud dítě necháte překračovat své hranice, nemůže být potom vůči němu zároveň přijímající).
  • Rozvíjejte svou schopnost vděčnosti, laskavosti a všímavosti. Najděte si čas vědomě se zaměřit na věci, které můžete ocenit na situaci, na jiných i na sobě. Začněte v přítomnosti a hledejte i maličkosti. Za co jste dnes vděčný? Co konkrétního dnes můžete ocenit na sobě, na druhém člověku? Tato schopnost je důležitým faktorem při zvládání náročných situací a je také významnou zručností, kterou můžete předat vašim dětem. Laskavost vůči sobě přitom není nějaká přílišná shovívavost bez motivace ke změně, ale spíše klíčovým bodem, strategií, kdy jsme ve skutečném spojení se sebou, dokážeme podpořit sami sebe a utišit vlastní stres. A pouze tehdy, kdy je vaše nervová soustava dostatečně klidná, dokážete zrcadlit a uklidnit emoce vašich dětí.

 

Autorka textu Mgr. Anna Kubaliaková – Kočibálová. psycholožka Centra pedagogicko – psychologického poradenství a prevence Bratislavy 3

 

Použité zdroje:

www.emdr-europe.org

www.emdr-sipe.sk

P.A. Levine, M. Klineová: Trauma očima dítěte

 

Přeloženo a upraveno Mgr. Anetou Kuncovou